Art protisy

Art protis je výtvarná technika spojující dávnou tradici malby a gobelínu. Zrodila se v Brně, ve městě s dlouhou tradicí textilní výroby a malířského umění. Technologie byla vyvinuta Výzkumným ústavem vlnařským v roce 1964 jako československý patent. U jeho zrodu stáli František Pohl, Václav Škála a Jiří Haluza.
Jde o netkaný druh tapiserie, kde se na rozdíl od gobelínu pracuje rovnou na celé ploše – na sebe se pokládají barevné vrstvy vlněného rouna v různě silných vrstvách od jednoho milimetru až po dva centimetry, kdy síla vrstvy určí sytost barvy. Kromě vlny lze experimentovat i s jiným materiálem, jako např. jutou, krajkou, výšivkou, batikou apod. Autor je aktivním činitelem od vzniku nápadu přes grafický návrh až k samotné realizaci.
Připravenou tapiserii art protisu zažehlil autor přes mokrý papír, aby se plocha spojila, poté své dílo předal do péče výtvarných asistentek, které citlivé části mohly zabezpečit stehy proti posunutí a na unikátním stroji pak provedly prošití charakteristickým klikatým stehem. I potom ještě mohlo dojít k autorské korektuře. Velikost exponátu se dala volit od minimálních rozměrů až do rozměrů monumen-tálních.
V případě velkoplošných děl bylo možno jednotlivé díly sešít a dosáhnout tak jakého-koliv požadovaného rozměru. Každý kus byl uměleckým originálem.
Art protis se stal ve své době relativně finančně dostupným artefaktem k výzdobě domácností, zastupujícím obrazy nebo výrobně náročné gobelíny. Obrovské uplatnění však nalezl hlavně v architektuře pro interiéry společenských místností, hal, zaseda-cích a obřadních místností, hotelů, restaurací apod. Art protis ve své době našel i využití v divadle jako opona, v základech divadelních kostýmů nebo jiných scénografických prvků.
Art protis se od okamžiku svého zrodu stal velmi populární technikou. Oceněn byl zlatou medailí v Montrealu na výstavě EXPO 67 i v roce 1973 v Ósace.
Jediným výrobcem tapiserií art protisu v Československu byl ve své době n. p. Vlněna Brno, kam se sjížděli výtvarníci z celé republiky i Evropy. Zvláštností tehdy bylo, že o zajištění ateliéru (resp. volného pracovního stolu) mohl požádat úplně kdokoliv, tedy i člověk, který si tuto techniku chtěl jen zkusit.
V dnešní době, i když brněnská Vlněna po privatizaci v devadesátých letech skončila, existují stále po republice i v Evropě menší ateliéry, kde lze tuto techniku umělecké tvorby realizovat. Je to však v daleko menší míře, než tomu bylo v letech jejího vzniku.
Jarmila Lorencová se touto technikou velmi nadchla a brzy se stala jednou z nejvyhledávanějších autorek tapiserií art protisu. Svůj talent, invenci a prostorové vidění uplatnila zvláště v architektuře, kde její tapiserie zdobily desítky společenských místností, obřadních síní, hotelů a restaurací.
Art protisy menších rozměrů se daly zrealizovat i za jeden den, velkoplošná díla zabrala týden nebo i delší dobu. Zvláště práce na velkých zakázkách byla náročná i fyzicky – buď se srazily veliké stoly a muselo se pracovat v neustálém předklonu – kam až se rukou dosáhlo, nebo nebylo výjimkou, že ani sražení stolů nestačilo a muselo se pracovat na zemi.
V tehdejší době (sedmdesátá a osmdesátá léta minulého století) se art protisy do domácností prodávaly výhradně přes prodejnu Dílo. Ještě než však došlo k realizaci díla, musel každý autor přednést ke komisi svůj grafický návrh, který její členové buď odsouhlasili anebo ne, tj. buď dali na návrh razítko (obr. na str. 51–54) nebo z nějakého důvodu žádost zamítli. Toto naštěstí neplatilo pro realizace v architektuře, a také se daly art protisy v malé míře prodávat soukromě i bez „úředního odsouhlasení“ přímo z autorova ateliéru.
Jarmila Lorencová byla ve Vlněně velmi oblíbená, nikdy neodmítla poradit, pomoci nebo přiložit ruku u začínajících autorů. Řada děl jiných výtvarníků tak dodnes nese její charakteristický rukopis.
Během více než dvaceti let vytvořila Jarmila Lorencová několik set tapiserií všech velikostí, z nichž minimálně několik desítek bylo realizováno v architektuře jako velkoprostorové. Spousta z nich byla prodána do zahraničí. Jejich údržba není náročná a i po třiceti letech kralují v mnoha domácnostech a vypadají tak, jako by teprve včera opustily ateliéry Vlněny.

V roce 1971 vystavovala Jarmila Lorencová tapiserie Art Protis v londýnské galerii Heal´s.
Část velkoplošné tapiserie art protis i s autorkou, 8. 5. 2018. Obřadní síň MÚ Slavičín

Následující tapiserie artprotis jsou jediné, které jsou z mnoha stovek děl různých velikostí k dispozici. Zatím jsou však neprodejné.
Desítky dalších ukázek artprotisů jsou uvedeny v knize Jarmila Lorencová – malířka snů a skutečností“.

Denní Řím, 144 x 205 cm
Noční Řím, 144 x 205 cm
Pařez, 60 x 81 cm, r. 1974
Zátiší, 55 x 81 cm, r. 1973
Tanečnice, 17 x 15 cm, r. 1980
Zrcadlení, 154 x 100 cm, r. 1983
Dotek zimy, 122 x 78 cm, r. 1992
Součet barev, 140 x 60 cm, r. 1977
Zpověď lesa, 73 x 133 cm, r. 1980
Modrá kompozice, 100 x 60 cm, r. 1983

Jedna odpověď na “Art protisy”

  1. Mám otázku trošku iného charakteru. Dostala som originál art-protis. Neviete mi poradiť, kde by vedeli art-protis odborne vyčistiť? Ďakujem.

Napsat komentář: Anonym Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *